<?xml-stylesheet type="text/xsl" href="/style/testcase.xsl"?>
<t:test xmlns:t="http://xproc.org/ns/testsuite"
        xmlns:p="http://www.w3.org/ns/xproc"
        xmlns:c="http://www.w3.org/ns/xproc-step"
        xmlns:err="http://www.w3.org/ns/xproc-error">

  <t:title>Test p:data #004</t:title>
  
  <t:pipeline>
    <p:declare-step version='1.0'>
      <p:output port="result"/>
      
      <p:identity>
        <p:input port="source">
          <p:data href="../doc/xmldata.xml" wrapper="test:wrapper" content-type="application/xml" xmlns:test="http://test.com"/>
        </p:input>
      </p:identity>
    </p:declare-step>
  </t:pipeline>
  
  <t:output port='result'>
    <test:wrapper xmlns:test="http://test.com" xmlns:c="http://www.w3.org/ns/xproc-step" c:content-type="application/xml">&lt;?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?&gt;

&lt;poem xml:lang="cs"&gt;
  &lt;title&gt;Toman a lesní panna&lt;/title&gt;
  &lt;author&gt;František Ladislav Čelakovský&lt;/author&gt;
  
  &lt;text&gt;
    &lt;stanza&gt;
      Večer před svatým Janem
      mluví sestra s Tomanem:
      "Kam pojedeš, bratře milý,
      v této pozdní na noc chvíli
      na koníčku sedlaném,
      čistě vyšperkovaném?"
    &lt;/stanza&gt;
    &lt;stanza&gt;
      "Do Podhájí k myslivci
      musím ke své děvčici;
      znenadání nemám stání,
      zas mě čekej o svítání.
      Dej, sestřičko, dej novou
      košiličku kmentovou,
      kamizolku růžovou."
    &lt;/stanza&gt;
    &lt;stanza&gt;
      Jiskra padla pod koníčkem,
      sestra volá za bratříčkem:
      "Slyš, Tománku, radou mou,
      nedávej se doubravou:
      objeď dolem k Svaté hoře,
      ať nemám po tobě hoře,
      dej se raděj v zápoli,
      ať mě srdce nebolí."
    &lt;/stanza&gt;
    &lt;stanza&gt;
      Nejel Toman doubravou,
      dal se cestičkou pravou;
      a v Podhájí u myslivce
      nový domek jedna svíce,
      hostí mnoho pospolu,
      jizba plna hovoru.
    &lt;/stanza&gt;
    &lt;stanza&gt;
      Smutkem Toman obklopen
      patří s koně do oken
      děvče láskou jen rozplývá,
      na ženicha se usmívá;
      otec jedná námluvy,
      matka hledí obsluhy.
      Jedli, pili, rozprávěli,
      dobrou vůli spolu měli,
      žádný na to nic nedbal,
      kůň že venku zařehtal,
      a mládenec zavzdychal.
    &lt;/stanza&gt;
    &lt;stanza&gt;
      Panna jenom snoubená
      najednou se zarděla;
      svědomí ji přece tlačí,
      šeptá cosi sestře mladší.
      Sestřička od večeře
      vyšla rychle za dvéře:
      "Na věky se, Tomane,
      milá s tebou rozstane,
      jinému se dostane.
      Najezdil jsi se k nám dosti,
      dnes tu máme bližší hosti,
      hledej sobě jinde štěstí."
    &lt;/stanza&gt;
    &lt;stanza&gt;
      Toman koněm zatočil,
      v šíré pole poskočil,
      zaťal zuby, smračil čelo,
      kolem všecko neveselo.
      Půlnoc byla, měsíc zašel,
      sotva jezdec cestu našel;
      prudce hned, pak loudavě
      ubíral se k doubravě.
      "Všecky krásné hvězdičky
      ze tmy jsou se prosypaly,
      proč vy, moje mladé dni,
      ve tmách jste se zasypaly!"
    &lt;/stanza&gt;
    &lt;stanza&gt;
      Jede, jede doubravou,
      les šumí mu nad hlavou,
      větřík chladný z noci fouká,
      nad ouvalem sova houká;
      koník blýská očima,
      koník stříhá ušima.
    &lt;/stanza&gt;
    &lt;stanza&gt;
      Cupy dupy z houštiny
      letí jelen v mejtiny,
      na jelínku podkasaná
      sedí sobě Lesní panna;
      šaty půl má zelené,
      půl kadeřmi černěné,
      a ze svatojanských broučků
      svítí pásek na kloboučku.
    &lt;/stanza&gt;
    &lt;stanza&gt;
      Třikrát kolem jak střela
      v běhu koně objela,
      pak Tomanovi po boku
      vyrovnává v plavném skoku:
      "Švarný hochu, nezoufej,
      bujným větrům žalost dej,
      jedna-li tě opustila,
      nahradí to stokrát jiná.
      Švarný hochu, nezoufej,
      bujným větrům žalost dej!"
      To když sladce zpívala,
      v oči se mu dívala
      Lesní panna na jelenu,
      Toman cítí v srdci změnu.
    &lt;/stanza&gt;
    &lt;stanza&gt;
      Jedou, jedou pospolu
      měkkým mechem do dolu,
      panna Tomanu po boku
      vyrovnává v plavném skoku:
      "Švarný hochu, skloň se, skloň,
      jenom dále se mnou hoň;
      líbí-li se ti mé líce,
      dám radostí na tisíce.
      Švarný hochu, skloň se, skloň,
      jenom dále se mnou hoň!"
      To kdy panna zpívala,
      za ruku ho ujala;
      Tomanovi rozkoš proudem
      prolila se každým oudem.
    &lt;/stanza&gt;
    &lt;stanza&gt;
      Jedou, jedou dál a dál
      podlé řeky, podlé skal,
      panna Tomanu po boku
      vyrovnává v plavném skoku:
      "Švarný hochu, můj jsi, můj!
      K mému bytu se mnou pluj;
      světla denního v mém domě
      věčně nezachce se tobě.
      Švarný hochu, můj jsi, můj -
      k mému bytu se mnou pluj!"
    &lt;/stanza&gt;
    &lt;stanza&gt;
      To kdy panna zpívala,
      v ústa jezdce líbala,
      v náručí ho objala.
      Tomanovi srdce plesá,
      uzdu pouští, s koně klesá
      pod skalami prostřed lesa.
    &lt;/stanza&gt;
    &lt;stanza&gt;
      Slunce vyšlo nad horu,
      skáče koník do dvoru,
      smutně hrabe podkovou,
      řehce zprávu nedobrou.
      Sestra k oknu přiskočila,
      a rukama zalomila
      "Bratře můj, bratříčku můj,
      kde skonal jsi život svůj!"
    &lt;/stanza&gt;
  &lt;/text&gt;
&lt;/poem&gt;
</test:wrapper>
</t:output>
  
</t:test>